Mullerovi.NET

Ostrava je velké město a proto se nemůžu divit, že má tolik koupališť. Dneska jsme navštívili letní koupaliště v Ostravě Jih, které spadá pod stejnou firmu jako Vodní svět.

Velký areál a super věcičky k vyblbnutí. Pro nejodvážnější patří skluzavka “smrti”. Je to klouzání volným pádem, kde vás zastavuje až voda dole. Osobně jsem sbíral odvahu mnohem déle, než-li děti. Nakonec jsem se na ní opravdu vyřádil, neb dodává dostatek adrenalinu!

Synek, který měl nejvíce odvahy ze všech, je zachycen na videu, kdy mi ukazoval, jak je to jednoduché – sednout a šup dolu!

Takhle ze spodu to vypadá velmi snadno, ale z vrchu je to jiné. A při jízdě máte nejprve pocit, že skutečně padáte. Prostě super!

Ani ostatní atrakce nebyly k zahození. Oproti aqvaparku Olešná v Místku je to přímo bomba! Jak cenou, tak kvalitou!

V kategorii: Osobní, Video | Žádný komentář

Ženy nám jsou určeny k radosti i zlosti. Chcete si klidně ležet na gauči a sledovat svůj oblíbený pořad v televizi a do toho vám žena začne mluvit něco o dovolené, sluníčku a rozpálené pláži.

Abych splnil její sen a přitom ušetřil, tak jsem jí rozpálenou pláž dopřál. A kolik mě to stálo? Chvilka času a dvě orosená piva. Její sen zůstal snem, ale já mám důkaz, že u moře byla a ještě si tam popíjela Radegast!

Takže, když přijde s tím, že chce třeba na Měsíc, budiž. Poletí na měsíc!

V kategorii: Osobní | Žádný komentář

No, tak nevím. Neměl bych si zajít na oční? Jediné barevné na školce byla cedulka! Jinak dům je oprýskaný a celý šedivý – včetně okolní neudržované zahrady!

V kategorii: Osobní | Žádný komentář

To není písnička, ale holé konstatování dění. Dneska bylo takové parno, že jsme se úmorně proplétali Ostravou, než-li jsme našli co jsme hledali. Vodní svět!

Při hledání vodního areálu jsem zajel do ulice, kde jsem neměl co dělat. Byl tam dopravní policista, který mi naštěstí pomohl. Slušně jsem se zeptal na cestu a on mi ji ukázal. Žádná pokuta, žádné “šikanování”. Prostě člověk, který viděl sedláka z Vidlákova.

Pak jsme opět objeli velký kus Ostravy až jsme byli navedeni místním obyvatelstvem na správnou cestu. Jednoduchou a přímou! Ona totiž Ostrava je pro mne jeden velký bludný kořen.

Takže jsme se šťastně dostali do Vodního světa přímo v centru Ostravy a začali řádit jak tajfun.

Musím říct, že jsme byli spokojeni. Všímal jsem si, jak se pořadatelé starají o návštěvníky a musím jen chválit. Dokonce se zde procházela Městská policie a dohlížela na pořádek. Nikde jsem nezaznamenal žádný viditelný incident.

Prostředí příjemné, lidé celkem spořádaní – prostě idylka uprostřed velkého města.

Až se mi zhojí spáleniny (které mám jen díky ženské nenasytnosti po snědém těle), tak se tam vydáme opět. Navštívíme i jeskyně, které ve své propagaci Vodní svět nabízí (ale bohužel neinformuje návštěvníky, že si vstupné musí koupit jen v dané pokladně (pokladen je více), kde obdrží i čip, který jim umožní navštívit všechny atrakce).

V kategorii: Osobní | Žádný komentář

 Za měsíc to budou čtyři roky, kdy jsme si přinesli posledního trpaslíka domu. Čas letí jak voda.

Dneska si říká “velká holka” a o tom co bylo mluví jako “když jsem byla malá”. Nejživější a nejdarebnější benjamínek!

V kategorii: Osobní | Žádný komentář

Když k vodě, tak bez sluníčka!

Dneska jsme si vyšli k vodě. Celé dopoledne pražilo slunce a když už se konečně vypravíme ven, tak se najednou zatáhla obloha. “Je léto a jdu se koupat,” prohlásil jsem. Kupodivu nikdo neprotestoval a všichni jsme pokračovali dál k řece.

Obloha se stále více a více zatahovala a mraků přibývalo. Nebe temnělo a my si to kráčeli, jako by se nechumelilo.

Lidi se na nás dívali nějak divně, ale je léto a my se vydali k vodě – no a?!

Pamatuji si na doby, kdy jsme jako děti chodívaly k rybníku a vůbec nám nevadilo, že prší. Nyní naše děti byly šťastné, že si někam vyjdeme. “Hele matko, dívej,” řekl jsem s napřaženým ukazováčkem ke kamenitému poloostrůvku, kam chodíváme. “Vidíš tu výhodu?!” “Je tu prázdno,” odvětila se smíchem.

Nakonec jsme se všichni (tedy bez maminky) vykoupali. Konečně jsem si i zaplaval pár tuhých temp, aniž by do mně někdo strkal. Prostě super mokrý den! Voda nás pak doprovázela domu…

V kategorii: Osobní | Žádný komentář

Jak já jim jen závidím. Pamatujete, jak my (tedy starší generace) byli šťastní, když jsme se mohli zhoupnout alespoň na nějakém prkně podepřeném pneumatikou? Prolézačky byly spíše přepychem, k tomu účelu jsme měli křoví a staré budovy.

Dnešní děti mají různá “bezpečná” hřiště. Místo betonových dlaždic pod houpačkou jsou tam jakési gumy. Místo řádně tvrdé hlíny štěrk z říčních kamínků (jsou zaoblené). A to nemluvím o domečcích plných opičích drah, o pérovacích houpačkách. Zkrátka, závidím dnešním dětem, co všechno mají. Ale na druhou stranu jim zas nezávidím…

Proč? Protože my museli mít fantazii, ale dnešní děti? Všechno mají, všechno mají…. Všechno?

V kategorii: Osobní | Žádný komentář

Toto video snad nepotřebuje komentář, nebo ano?

V kategorii: Video | Žádný komentář

Když nás děti opouštěly, bylo nám do tance. Ne, že bychom je neměli rádi, to ne, ale spíše proto, že trocha odpočinku jsme potřebovali.

Čas běží rychle. Nám se začalo stýskat a nakonec jsme se i dočkali. Děti se vrátily plné zážitků a štípanců od komárů. “Tak jak bylo?” zeptal jsem se jich, a odpověď byla od obou stejná: “Dobře!”

Ono to slovo “dobře” je nějakým standardem na všechny otázky. Ať se zeptám kohokoli a kdykoli, tak vždy dostanu stejnou odpověď “dobře”. Skutečnou informaci, tedy co bylo a jak bylo, abych z nich páčil heverem. Nejde o nic tajného, nepříjemného či o něco, co by jsme (jako rodiče) neměli slyšet. Zkrátka, jde jen o zjednodušení informace – prostě “dobře”.

No, ale na druhou stranu, pořád lepší, než kdyby odpověď zněla “špatně”! To “dobře” je mnohem hodnotnější informací, než-li opak…

V kategorii: Osobní | Žádný komentář

Jak se baví naše nejmenší? Houpe a točí!

V kategorii: Video | Žádný komentář