Osobně mě velmi těší radost. Radost dětí je to nejkrásnější, co mohu pod stromečkem dostat. I to velké překvapení pro maminku, které jsem letos nachystal, byl pro mne osobně velký dárek.

Již se řídím heslem, že není důležité co pod stromkem najdu, ale s kým u něj budu. Nemyslím tím jen fyzickou přítomnost, ale i tu duchovní…

Ale jaký byl skutečný život? Kolik toho museli zámečtí podstoupit? Opravdu byli páni zámku svobodní, volní a na ničem nezávislí? Nemyslím si.

Život zámeckého pána, nebo paní, byl stejně těžký jako poddaných. Sice hladem netrpěl, ale zas musel obětovat jiné věci. Svoboda byla zcela relativní.

Dnešní život se s životem tehdejších pánů a poddaných nedá srovnat. Mnohé se změnilo a naše svoboda je proti té tehdejší přímo neuvěřitelná.

Že by dneska nebyli páni? Omyl. I dnes se mnozí chovají jako by jim vše patřilo, rozhodují za druhé, a svůj osobní prospěch staví nad vše.

Ale o tom psát nechci. Jen jsem chtěl zdůraznit, že toliko obdivovaný život zámeckých pánů byl složitý. Nebyl tak romantický, jak jej mnozí spisovatelé a básníci vyobrazují…

Na druhou stranu jsem i toto zařízení kritizoval, neboť při dobrém obědu někomu pořád cinkalo v kapse (tehdy melodie nebyly nijak vyvážené a hlavně byly vtíravé a protivné).

Nakonec přišla doba, kdy se mobil dostal na celkem přijatelnou cenu. Sice cena hovoru se ještě chvilku dělila mezi volajícího a volaného, ale kdo by mi v té době volal na mobil, že? I to se však postupem času změnilo a každý uživatel si platil to své.

I přes vysokou cenu zařízení (mobilu) jsem jej musel vlastnit. Volání z něj bylo spíše sporadické (cena hovoru mnohonásobně převyšovala cenu hovoru z pevné linky). Přesto mnohokrát potřebné a skutečně jsem mohl ocenit mobilitu, volnost, kterou toto zázračné zařízení nabízelo.

Jak šel rok za rokem, tak se ceny snižovaly. Nejen u mobilů, ale i za hovor. Mobil se naučil psát textové zprávy, což byla další nedocenitelná vlastnost. Díky nižším cenám za “textovky” se z mobilu ještě méně volalo a více psalo. I přesto, že ten můj zrovna na textové zprávy nebyl připraven.

A jak vypadá dnešní doba? Mobilní telefon je standardem každého. Nejen “dospěláci”, ale i děti. Je stále tím největším pomocníkem v moderní době. Mobil už není jen na volání či psaní krátkých zpráv, ale je i jako multimediální přehrávač. Neodmyslitelná vlastnost mobilu je spojení s počítačem. Doslova a do písmene platí, že to co bylo dříve dostupné jen špičkovým manažerům je dnes naprostým minimem pro každého!

Často se mluví o spojení školy s domácností, kdy rodič bude mít absolutní přehled o dítěti a dítě nebude muset nosit kvantum školních pomůcek v tašce. Ano, už dnes by nebyl problém vytvořit jakousi “základnu” učiva na serveru školy a děti by se jen připojovaly pomocí svých počítačů. Rodič by jen sledoval záznam učitele, který by poukazoval na to co jednotlivému dítěti jde a co ne. A protože rodič je v práci celý den, tak může toto vše sledovat přímo ze svého mobilu. Fantasmagorie? Nikoli, v dnešní době naprosto možný fakt.

Otázka by byla o vhodnosti. Přece jen v tom vidím i malé omezení osobní svobody dítěte. Ale zrušit Žákovské knížky a učivo centralizovat pomocí internetu by měl být standard, na který zatím nejsou peníze. Dětem by to šetřilo záda.

A teď mě napadá, “kam mě v myšlenkách ten mobil zavedl”?

Kaštany už žloutnou a opadávají listy. První příznaky podzimu. Naštěstí cvrčci cvrkají o sto šest, což naznačuje, že jakési teplo ještě vydrží.

Kéž by se léto vrátilo – a třeba na pořád…

Nyní se hlásí zářijové počasí. Chladnější rána, ale celkem příjemně teplé odpoledne. Meteorologové slibují nádherné babí léto. Uvidíme, zda se jim to vyplní!

Přivítal bych, kdyby babí léto vydrželo co nejdéle a tím zkrátilo dobu podzimní nálady. A zima? Tak ta by klidně mohla být jen na horách!

Představte si, že tento muž se stále stará o svoji zahradu a zvířectvo. Věk mu na elánu neubral. Dokonce má dobrého “pamatováka” a dá se s ním mluvit o všem.

Na fotce je zaznamenán, jak tančí se svojí vnučkou – a že jim to šlapalo!

Takže, dědečku, ať ti elán a zdravíčko ještě dlouho vydrží!!!

Ostrava je velké město a proto se nemůžu divit, že má tolik koupališť. Dneska jsme navštívili letní koupaliště v Ostravě Jih, které spadá pod stejnou firmu jako Vodní svět.

Velký areál a super věcičky k vyblbnutí. Pro nejodvážnější patří skluzavka “smrti”. Je to klouzání volným pádem, kde vás zastavuje až voda dole. Osobně jsem sbíral odvahu mnohem déle, než-li děti. Nakonec jsem se na ní opravdu vyřádil, neb dodává dostatek adrenalinu!

Synek, který měl nejvíce odvahy ze všech, je zachycen na videu, kdy mi ukazoval, jak je to jednoduché – sednout a šup dolu!

Takhle ze spodu to vypadá velmi snadno, ale z vrchu je to jiné. A při jízdě máte nejprve pocit, že skutečně padáte. Prostě super!

Ani ostatní atrakce nebyly k zahození. Oproti aqvaparku Olešná v Místku je to přímo bomba! Jak cenou, tak kvalitou!

Ženy nám jsou určeny k radosti i zlosti. Chcete si klidně ležet na gauči a sledovat svůj oblíbený pořad v televizi a do toho vám žena začne mluvit něco o dovolené, sluníčku a rozpálené pláži.

Abych splnil její sen a přitom ušetřil, tak jsem jí rozpálenou pláž dopřál. A kolik mě to stálo? Chvilka času a dvě orosená piva. Její sen zůstal snem, ale já mám důkaz, že u moře byla a ještě si tam popíjela Radegast!

Takže, když přijde s tím, že chce třeba na Měsíc, budiž. Poletí na měsíc!

No, tak nevím. Neměl bych si zajít na oční? Jediné barevné na školce byla cedulka! Jinak dům je oprýskaný a celý šedivý – včetně okolní neudržované zahrady!

Při hledání vodního areálu jsem zajel do ulice, kde jsem neměl co dělat. Byl tam dopravní policista, který mi naštěstí pomohl. Slušně jsem se zeptal na cestu a on mi ji ukázal. Žádná pokuta, žádné “šikanování”. Prostě člověk, který viděl sedláka z Vidlákova.

Pak jsme opět objeli velký kus Ostravy až jsme byli navedeni místním obyvatelstvem na správnou cestu. Jednoduchou a přímou! Ona totiž Ostrava je pro mne jeden velký bludný kořen.

Takže jsme se šťastně dostali do Vodního světa přímo v centru Ostravy a začali řádit jak tajfun.

Musím říct, že jsme byli spokojeni. Všímal jsem si, jak se pořadatelé starají o návštěvníky a musím jen chválit. Dokonce se zde procházela Městská policie a dohlížela na pořádek. Nikde jsem nezaznamenal žádný viditelný incident.

Prostředí příjemné, lidé celkem spořádaní – prostě idylka uprostřed velkého města.

Až se mi zhojí spáleniny (které mám jen díky ženské nenasytnosti po snědém těle), tak se tam vydáme opět. Navštívíme i jeskyně, které ve své propagaci Vodní svět nabízí (ale bohužel neinformuje návštěvníky, že si vstupné musí koupit jen v dané pokladně (pokladen je více), kde obdrží i čip, který jim umožní navštívit všechny atrakce).