Hurá za vodou!
Když k vodě, tak bez sluníčka!
Dneska jsme si vyšli k vodě. Celé dopoledne pražilo slunce a když už se konečně vypravíme ven, tak se najednou zatáhla obloha. “Je léto a jdu se koupat,” prohlásil jsem. Kupodivu nikdo neprotestoval a všichni jsme pokračovali dál k řece.
Obloha se stále více a více zatahovala a mraků přibývalo. Nebe temnělo a my si to kráčeli, jako by se nechumelilo.
Lidi se na nás dívali nějak divně, ale je léto a my se vydali k vodě – no a?!
Pamatuji si na doby, kdy jsme jako děti chodívaly k rybníku a vůbec nám nevadilo, že prší. Nyní naše děti byly šťastné, že si někam vyjdeme. “Hele matko, dívej,” řekl jsem s napřaženým ukazováčkem ke kamenitému poloostrůvku, kam chodíváme. “Vidíš tu výhodu?!” “Je tu prázdno,” odvětila se smíchem.
Nakonec jsme se všichni (tedy bez maminky) vykoupali. Konečně jsem si i zaplaval pár tuhých temp, aniž by do mně někdo strkal. Prostě super mokrý den! Voda nás pak doprovázela domu…
V kategorii: Osobní
Dotazy a komentáře
Pokud chce napsat komentář, musíte se přihlásit.