Mullerovi.NET

Jak ten čas letí. Dneska už to ani není pravda…

V kategorii: Nezařazené | Žádný komentář

Ač nachlazená, tak plná elánu! “Tati, vyfoť mě s ušima,” poprosila a tak jsem vyhověl. Ale snad jí ten zajíček nezůstane…!

V kategorii: Nezařazené | Žádný komentář

22. listopadu 2009 jsme podnikli výlet na hrad Hukvaldy. Nedávno jsem si pohrál s fotkami a vytvořil krátké video…

V kategorii: Nezařazené | Žádný komentář

Ani nevíte, jak jsem šťastný, že jsem dneska nemusel do práce.  Kalamitní stavy jsem si užíval už dost!

Ale to co dneska přišlo, tak to tu bylo naposledy před několika lety. Snad to nedojde až k metrové závěji a bude brzo konec. Sníh mám rád, ale na horách a ne v ulicích.

Chodit k autu s lopatou, tak to fakt není pro mne…

V kategorii: Nezařazené | Žádný komentář

Předpověď počasí se splnila a dorazila paní zima. Venku to vypadá, jakoby se chystala nová kalamita!

Údržba silnic je celkem uspokojivá, kromě Technických Služeb Frýdku-Místku. Když vidím, jak jen solí a nehrabou, tak mi stoupá tlak. Vytvářejí kluzký “maglajz” na silnici. Tím se i sebemenší zatáčka či kopeček stává neprůjezdným. Hlavně že je soli dost, že?!

Nové autobusové nádraží je přímo ukázkou (ne)

dovednosti těchto služeb, které bych osobně na hodinu  propustil!

Ale zima je krásná – z okna a tepla domova…

V kategorii: Nezařazené | Žádný komentář

 Stejně jako každý rok, tak i letos se děti velmi těšily na Ježíška. Stejně jako loni, i letos byly napnuté nedočkavostí, co jim donese. Starší vědí, že donese jen to, co rodiče koupí. Ale nejmenší věří, že to co sama načmárala na lístek, tak je to to, co pod stromečkem našla.

Osobně mě velmi těší radost. Radost dětí je to nejkrásnější, co mohu pod stromečkem dostat. I to velké překvapení pro maminku, které jsem letos nachystal, byl pro mne osobně velký dárek.

Již se řídím heslem, že není důležité co pod stromkem najdu, ale s kým u něj budu. Nemyslím tím jen fyzickou přítomnost, ale i tu duchovní…

V kategorii: Osobní | Žádný komentář

Kolik holčiček si myslí, že na zámku se žilo jako v pohádce? Kolik kluků chce být tím správným, urozeným princem nebo alespoň rytířem?

Ale jaký byl skutečný život? Kolik toho museli zámečtí podstoupit? Opravdu byli páni zámku svobodní, volní a na ničem nezávislí? Nemyslím si.

Život zámeckého pána, nebo paní, byl stejně těžký jako poddaných. Sice hladem netrpěl, ale zas musel obětovat jiné věci. Svoboda byla zcela relativní.

Dnešní život se s životem tehdejších pánů a poddaných nedá srovnat. Mnohé se změnilo a naše svoboda je proti té tehdejší přímo neuvěřitelná.

Že by dneska nebyli páni? Omyl. I dnes se mnozí chovají jako by jim vše patřilo, rozhodují za druhé, a svůj osobní prospěch staví nad vše.

Ale o tom psát nechci. Jen jsem chtěl zdůraznit, že toliko obdivovaný život zámeckých pánů byl složitý. Nebyl tak romantický, jak jej mnozí spisovatelé a básníci vyobrazují…

V kategorii: Osobní | Jeden komentář

Ráno jsem vstal z postele a pomalu kráčel do koupelny. Pustil vodu, přičemž pozvedl hlavu a podíval do zrcadla. Přišlo zděšení! Nikým nezvaná, nikým nevítaná, ale byla tam! Dívala se na mne a promlouvala. Mlčky jsem ji raději ignoroval a věnoval se ranní hygieně.

Odcházím z domu. Venku prší, a tak si jemně pozvedám límec, aby mi nekapalo za krk. Ona mě stále následovala. Opět vyřkla pár rozumů, které raději přehlížím, i když vím, že jsou pravdivé. Je to stejné, jako když maminka své dítě nabádá, aby se lépe obléklo. Raději dítko prochladne, než aby uposlechlo.

Pokračovat ve čtení …

V kategorii: Povídky | Jeden komentář

Krásné sváteční pondělí přímo lákalo k výletu. Nasedli jsme do auta a vyjeli si do nedalekého Kunína, kde je nádherný zámek.

Hned jsme se dozvěděli mnoho zajímavostí a měli možnost si prohlédnou jednu z historií zdejšího kraje. Osobně to hodnotím kladně, neboť historie mě vždy fascinovala. Představa, že tady se žilo, vystavené exponáty byly běžně užívány, tak to je to okouzlující.

Mimo památek jsme mohli na vlastní oči spatřit i jiné zajímavosti, jakožto kostýmy herců ze seriálu Arabela!

Pokračovat ve čtení …

V kategorii: Foto | Žádný komentář

 A tak jsme si zase zavzpomínali na doby minulé. Psal se rok…, vlastně ani nevím jaký, ale bylo to ještě s devítkou, něco jako 199x. Chodil jsem kolem výloh, kde byly vystaveny první mobily u nás a u nich i lákavé slogany. Toužil jsem mít nějaké takové zázračné zařízení, se kterým bych byl nejen “in”, ale hlavně “mobilní”.

Na druhou stranu jsem i toto zařízení kritizoval, neboť při dobrém obědu někomu pořád cinkalo v kapse (tehdy melodie nebyly nijak vyvážené a hlavně byly vtíravé a protivné).

Pokračovat ve čtení …

V kategorii: Osobní | Žádný komentář