Blíží se nový rok...

Tak nám pomalu končí starý rok a přichází nový, plný předsevzetí a nových plánů. Jak to pokaždé končí jistě víte taky. Přesto si dovoluji upozornit na mé nové předsevzetí, které se týká těchto stránek. Připravuji naprostou změnu!

Ano, rozhodl jsem se, že změním nejen vzhled, ale také obsah. Tedy, obsah poupravím tak, aby bylo jasné, co se týká mého názoru, rodiny či práce. Momentálně je to tu všechno pohromadě a celkem chaotické.

A toto upozornění píšu jen proto, abych se sám před sebou nevymlouval, že jsem vlastně nic měnit nechtěl! 

Milan Müller | 18. 11. 2008 Út 12.14 | Informace | 1 komentář (včera) | 3x

Co nového?

Celkem je mnoho novinek, ale nic tak zásadního, o čem by se dalo dlouze psát. Zkrátka, práce mnoho, vánoční horečka začala a děti jsou jak urvané ze řetězu.

Začnu tím, co je doma aktuální…

Po návštěvě brášky s rodinkou přijela i babička. Zůstala u nás jen jeden týden. Plně si užívala vnoučat. Hlavně tu nejmenší měla stále kolem sebe a nevycházela z ní z úžasu. „Na tři ročky je jak dospělá!“, smála se.

Ale myslím si, že když od nás odjížděla, tak byla ráda že si odpočine. 

Synek jde po druhé na rovnání nosu. Poprvé se měřil se zdí, ale ta vyhrála. Nyní se poměřoval s nechtěnou ručkou spolužačky, a opět byl výsledek pro synka nepříjemný.

Zde bych vyzvedl práci policie. Jakmile škola dostala avízo z nemocnice, že synek měl pokřivený nos a stalo se mu to právě ve škole, tak byla zároveň kontaktovaná i policie. Začalo velké vyšetřování, zda nejde o šikanu. Nic nepomáhalo vysvětlování, že šlo o klukovskou strkovačku, kdy to odnesl synkův nos. Prostě byl na nesprávném místě v nesprávný čas!

Policie odvedla svoji práci a výsledek nám telefonicky oznámila – „Vzhledem k výsledku vyšetřování, kdy nebylo shledáno žádné úmyslné zavinění, jsme případ uzavřeli jako neúmyslné zavinění – nešťastnou náhodu, kdy nebude nadále postupováno vůči žádnému z aktérů“, řekla vyšetřovatelka. Tedy, řekla to tak nějak podobně. Zároveň se zeptala, zda s tímto rozhodnutím souhlasíme a po kladné odpovědi zavěsila. Synek byl z toho velmi nešťastný, neboť se celou dobu dušoval, že mu to nikdo neudělal schválně.

Líbilo se mi, že policie nedbala našich ujištění, že se nejedná o šikanu, ale raději vše sama prošetřila. To víte, nemůžeme vědět všechno a co kdyby nám synek lhal?

Druhé pokřivení nosu mu (prý) udělala spolužačka, kdy se její natažená ruka dostala nechtěně do dráhy běžícího synka. Ten, ač si má dávat pozor a neběhat, do ruky narazil a právě tím nosem.

Takže se opět bude rovnat. Doma přemýšlíme nad tím, že mu dáme udělat ocelový nos, nebo raději synka nebudeme pouštět do školy… 

Milan Müller | 17. 11. 2008 Po 10.47 | Poznámky | 1 komentář (v pondělí) | 8x

MHD ve Frýdku-Místku se opět jinak!

Tak nám konečně otevřou most v Lískovci. Je to poslední uzavírka, která byla příčinou zavedení výlukových spojů 25 a 27.

3. listopadu se most opět otevře (viz. REKONSTRUKCE MOSTU V LÍSKOVCI FINIŠUJE) a MHD přejde zpět k zavedeným spojům č. 7 a 5. Jaké další změny to přinese nevím, nějak je kolem toho ticho, takže se dá předpokládat, že bude i nějaká úprava jízdních řádů.

Důležité je vědět, že od 3. listopadu opět vyjede linka č. 7 (tedy původní trasou) a linka č. 27 zanikne. Kdo si zvykl jezdit na zastávky „Slezan 01“ a „Ulice Míru“ touto linkou, tak má smůlu! „Husinec“ naopak bude opět přístupnější městu.

Milan Müller | 29. 10. 2008 St 11.29 | Poznámky | 0 komentářů | 24x

Bráška, ZOO a Ostrava

Tak k nám přijel bráška s rodinou! Nezdrželi se dlouho, ale návštěvu ZOO Ostrava jsme si ujít nenechali.

Jeho cesta k nám trvala osm hodin. To víte, když se jede v pátek po D1, tak to nemůže skončit jinak. Po osmi hodinách byl u nás. Švagrová to komentovala slovy, „zase mě někam vyvezli, tak jsem si to musela užít.“

Bráška dostal nápad, že by chtěl vidět zvířátka. Varoval jsem ho, že Ostrava pro mne znamená bloudění. Nedal se a jelo se!!!

Neteř stále žhavila svůj mobil. Miláššška nechala doma a tak se muselo podávat hlášení na dálku! 

Samozřejmě, jak jsem řekl, tak se stalo. V Ostravě mi někdo postavil nadjezd přes křižovatku, na které původně stál tank. Dokonce navedl dopravu do tehdejší jednosměrky! Takže zmatek! Naštěstí jsem to včas poznal a otočili jsme se.

Bráška se v Ostravě setkal i se svou bývalou spolužačkou. Pak dostal nápad, že by jsme ji odvezli domu, takže se opět jelo přes celou Ostravu! 

Málem jsem ji zavezl někam jinam, ale včas upozornila, že se bude odbočovat.

A co děti? Tak ty měly z výletu totální radost. Hlavně ta nejmenší viděla zvířátka a pak si v autě podřimkala! 

Více si prohlédnete v nevytříděné galerii zde:

ZOO Ostrava 2008 – od brášky

a zde:

Ostrava ZOO 2008

Milan Müller | 27. 10. 2008 Po 08.33 | Fotografie | 0 komentářů | 23x

Stalo se, aneb Má odpověď je jasná

Odpovídám na položenou otázku, jaký je můj názor? Nejprve si přečtěte článek Každý cestující je povinen se za jízdy držet!

A nyní se k tomu vyjádřím…

Můj názor je asi takový. Pisatelka popisuje situaci, která se odehrává v MHD dnes a denně snad v každém městě. Cestující se zvedají ze sedaček mnohem dříve, než-li je nutné. Starší občané se mnohdy zapomínají držet, nebo ani nemají dost sil se udržet. To, že autobus sebou cuká, že poskakuje na hrbolech, a jinak sebou zmítá, je zcela normální. Je to jen stroj a cesty nejsou ideální. Dost často musí řidič prudce zabrzdit kvůli jiným řidičům či chodcům. Zkrátka, nápis „Cestující je povinen se za jízdy držet“ tam není pro okrasu!

Takže to, že někdo upadne není nic výjimečného. Otázkou zůstává, jak se má zachovat řidič, když se někdo zraní?

Podle toho, co pisatelka popisuje, tak řidič udělal chybu. pokud nehodu viděl (nemusel!), měl zůstat stát a přivolat pomoc. Událost pak nahlásit (telefonem a písemně) a pokud možno, tak si vzít kontakty na svědky celé události. Tím by se urychlilo vyšetřování, kdo zranění zavinil. Pokud se muž nedržel, je to jeho problém. Řidič s tím má problémy, ale finanční náhrada škody (bolestné) by nebyla na něm.

Z praxe znám asi toto: Upadne-li někdo na zem (nebo se praští o sedačku) z důvodu náhlého zabrzdění, tak se událost sepíše do provozního listu. Napíše se důvod a co se stalo. Pokud u toho bylo poranění, tak se napíše i kontakt na zraněného a pokud možno i jeho stav. Dále se připíše alespoň jeden svědek (stává se, že tomu komu nic nebylo náhle těžce onemocní a snaží se dostat co největší bolestné). Samozřejmostí je, že se přivolá záchranka (neodmítne-li to zraněný – písemně). Je to i krytí pro řidiče, kvůli pozdějším tahanicím.

Pokud posuzuji to co pisatelka napsala, tak řidič měl přivolat první pomoc a vzít si na pisatelku kontakt. Ujistit se, že zraněný muž bude ošetřen. Teprve pak mohl pokračovat v jízdě. Ale také bych se pisatelky zeptal, zda někdo volal na řidiče, že je tam zraněný muž? On to vědět nemusel!

Nebyl jsem u toho, takže těžko soudit a posuzovat. Jsou to jen slova jedné strany. Tím neříkám, že řidič neudělal chybu! Udělal! Ale nemusela být úmyslná.

Milan Müller | 11. 10. 2008 So 18.37 | Poznámky | 1 komentář (12. 10. 2008) | 60x

Okey je OK

Tak jsem si včera došel pro opravený notebook. S pocitem naprosto nepříčetně rozčileného člověka jsem vstoupil do kanceláře a dožadoval se notebooku nebo peněz. Notebook tam byl a klučina, jenž měl reklamace na starosti, se mi za kolegu omlouval a zároveň vysvětlil, proč došlo k tomu lhaní.

Ve skutečnosti došlo k šílenému nedorozumění, kdy se ukázala i slabina evidenčního programu. Nebudu to do podrobna rozebírat, ale myslím si, že jsme si oddychli oba. On se zbavil rozčileného zákazníka a já mám svůj notebook.

„A s kolegou jste se již vypořádal?“ zeptal se mě při odchodu. „Ne, ale ujistěte ho, že jsem člověk chápající a vím, že když něco neumím, tak u toho mohu udělat botu. Proto mu vzkažte, že nic po něm nechci a oceňuji jeho chlapský přístup, kdy se sám doznal a zavolal s omluvou.“ odvětil jsem s úsměvem na rtu. „Díky, to mu mile rád vyřídím!“ řekl a začal se usmívat.

Asi jsem fakt slabota a možná jsem měl trvat na satisfakci, ale fakt neumím drtit lidi, kteří se ke své neznalosti nebo slabosti doznají. Hned na začátku mi řekl, že to neumí a dělá jen záskok a pak mi sám zavolal a omluvil se. To co bylo mezitím je zas spíše vinou nedorozumění. Vše mi bylo nakonec uspokojivě vysvětleno, takže mohu říct, že to lhaní nebyl žádný úmysl, ale nechtěný produkt slabosti evidenčního programu.

Takže zapomenuto a smazáno…

Milan Müller | 9. 10. 2008 Čt 11.49 | Poznámky | 0 komentářů | 28x

Lidé na bezpečnost kašlou!

Pražáci to znají nejlépe. Přeplněné vozy MHD, strkanice, tlačenice… Stejně je tomu i v jiných městech, a to naše nevyjímaje.

Včera jsem začal směnu tak trochu netradičně. První linka byla téměř liduprázdná, až jsem znejistěl zda nejedu něco co nemám. Zato ta druhá byla našlapaná tak, že jsem musel na třech zastávkách nechat třetinu nastupujících cestujících. Naštěstí jezdí linka co deset minut, takže čekání na další linku nebylo velké. Přesto se najdou lidi, kteří se musí za každou cenu vecpat do vozu a na upozornění, že vůz má jen určitou nosnost a v rámci bezpečnosti musím vidět bočními dveřmi, vůbec neberou zřetel. Jedna paní mi dokonce začala nadávat, že vzadu je dost místa, aby se tam další lidé natlačili.

„Paní, je to možné, ale co vidím já, tak vůz je plný a určitě již překračuje povolenou nosnost (obsazenost)!“ upozornil jsem ji. Paní se nepřestala rozčilovat a vykřikovat, že je tam dost místa a ať pustím další lidi. Samozřejmě, že jsem odmítl a přejel na další blízkou zastávku.

To jsem jí ještě musel celou cestu upozorňovat, že na schůdkách u předních dveří stát nesmí, protože nevidím do pravé strany. Bylo jí to jedno. Ustoupit jsem jí donutil jen v momentě, kdy jsem zastavil a upozornil, že dokud neuvidím tak nejedu.

Když čtu komentáře u článků popisujících nějakou nehodu autobusu, tak čtu jen kritiky, že řidič neudělal to či ono, že nedodržuje bezpečnost, že …

Ale když začne konat svoji povinnost a upozorňuje na to, že v tuto chvíli právě je na hraně bezpečnosti, tak jej ignorují jen proto, aby se dostali o pět minut dříve domu nebo do obchodu. Ta paní nebyla sama, kdo kritizoval, že nedovolím vůz nafouknout k prasknutí jak pražskou tramvaj!

Včera jsem si vyslechl několik názorů, ale jen jeden byl pozitivní pro mne. Jedna slečna mi řekla, že klidně přestoupí do pozdějšího busu, protože se chce dostat domu zdravá. Nemyslela tím můj styl jízdy, ale právě vzniklou tlačenici, kterou vyvolala již zmíněná paní. Slečna nebyla rozčilená, klidně se na mne s pochopením usmála a skutečně vystoupila.

Divím se, že ta paní nevysadila mne, aby se do vozu vešlo ještě dalších pět lidí! 

Milan Müller | 8. 10. 2008 St 10.31 | Poznámky | 0 komentářů | 25x

Slib a nic víc...

Meteorologové slibují „babí“ léto a nic. Nyní slibují teplo až do dvaceti stupňů a zas nic. Okey mi slibuje notebook a také nic. Microsoft mi slibuje bezpečné Visty a také nic…

Slyším jeden slib za druhým a nic z toho! Ten svět se snad skládá jen ze slibů!

Že se meteorologové pletou, to ještě chápu. Ono z místnosti bez oken se těžko říká jak je venku. Že Okey slibuje a neplní také chápu, podnikání je dřina. A Microsoft? Tak to jsem si už zvykl, že je to jedna velká továrna na jeden velký vir.

Koupil jsem druhý notebook (je nás na počítač mnoho) a na něm je právě Vista Basic. Není to špatné (pokud nesrovnávám s některou Linuxovou distribucí) na oko, ale najít cokoli, tak to je problém. Microsoft se pokusil (stejně jako u XP) Windows přiblížit úspěchům Linuxu, ale opět se jim to nějak vymklo z rukou. Místo pohodlného a uspořádaného ovládání nadělali ještě větší chaos než byl. A to už nemluvím o věčně otravujícím odklikávání „souhlasím“, „chci to“, „jsem si vědom“…

Kdo si zvykl na „OK“ a „NO“ či „Cancel“, nechť na to zapomene. Visty toto neznají a místo toho nabízejí jakési odklikávání řádků s různými (a kolikrát i nesrozumitelnými) upozorněními. Už dvakrát se mi stalo, že jsem narazil na podivný překlad, neb nabídka vůbec neodpovídala mému úmyslu! Ale to je (nejen u Microsoftu) normální. Prostě se na to někdo vybodl.

Abych pravdu řekl, tak Windows Vista bych si samostatně nekoupil ani náhodou. To už bych raději sáhl po XP, které je přece jen více uživatelsky přívětivější!

Jo, a je tu podzim – alespoň u nás!

Milan Müller | 7. 10. 2008 Út 10.05 | Poznámky | 0 komentářů | 30x

Okey mi lže, ale nevím proč?!

Znáte to jistě všichni. Někdy si koupíte něco, co pak náhle přestane fungovat. Po půl roce se mi to stalo s notebookem. Tak jsem jej odvezl do prodejny a reklamoval. Vše šlo jako po drátku…

Po čtrnácti dnech jsem se začal zajímat o to, jak to vypadá s opravou. Zvykl jsem si na to, že ač zákon dává firmám celý měsíc, tak firmy reagují rychleji a opravený výrobek vrátí do čtrnácti dnů. Ale v Okey mi řekli, že je ještě čas, ať vydržím, že se ozvou.

Uběhl celý měsíc a já nepřestal obchod bombardovat dotazy. Nakonec přišlo i rozčilení!

„Dneska je to měsíc, ale mají ještě den na dopravu,“ řekl mi prodavač. „Tak oni na čtyři šroubky potřebují měsíc a na přepravu týden?!“ reagoval jsem zvýšeným hlasem.

„V počítači je, že je opraven a poslán!“ slyšel jsem stále, ale ani tři dny po datu vrácení se notebook do mých rukou nedostal. Ač jsem byl ujišťován, že ho už dostanu, tak nic!

A poslední bonbónek byl dnes ráno. Zavolal mi chlápek, který notebook převzal a omlouval se mi, že vlastní neznalostí zavinil odeslání přístroje jinam, než měl jít. No, stane se a postavil se k tomu chlapsky, ale proč mi v prodejně stále tvrdili, že je opraven a je na cestě, tak to mi nevysvětlil!

Jde o to, že mi ten chlápek v omluvě zdělil, že si ještě nejméně týden počkám! Tak kde je notebook? Proč jeden tvrdí, že je opraven a je na cestě a že se zdržela dopravní služba, když druhý zas říká, že se opravuje a zdržení je jeho zaviněním?

Včera jsem v prodejně dal nůž na krk – „Pokud do zítra notebook nedostanu, tak odstupuji od smlouvy a chci peníze a data zpět!“ Výsledkem byl omluvný telefonát s tím, že ještě týden budu čekat.

Jsem měkota, takže jim dávám čas do středy a pak budu trvat na svém – data a peníze!

Mrzí mě na tom fakt, že kdyby mi to řekli hned, tak bych to pochopil a počkal. Věděl bych na čem jsem, ale takhle z toho mám rozporuplné pocity… Určitě si v Okey nic nekoupím, je to jejich vizitka!

Milan Müller | 3. 10. 2008 Pá 12.08 | Poznámky | 1 komentář (4. 10. 2008) | 63x

Jak se zachovat při nehodě?

Dnes a denně vidím na cestách nehody. Většinou se obejdou bez zranění. To jsem se dal do hovoru s kolegou a hledali jsme nějaký univerzální návod, jak se onomu zranění vyhnout.

Samozřejmě, že univerzální rada neexistuje. Každá nehoda je specifická a záleží na spoustě okolností. Přesto jsou jistá pravidla, která následky minimalizují!

PRAVIDLO 1: PÁSY

Skutečně je tomu tak. Tolik omílané a zákonem dané pravidlo povinnosti zapnutých bezpečnostních pásů (byť jen na přeparkování vozidla) není samosebou. Pásy dokáží uchránit život pasažéra. Fyzické zákony prostě neobejdeme a musíme se jim bránit či je využívat v náš prospěch. Myslet si, že v malé rychlosti náraz do auta nám nic neudělá je doslova logika prvňáka ze školy. Po nárazu se naše tělo (vlastní vahou) stává doslova střelou! Síla nárazu se sčítá i násobí!

Narazí-li do nás vozidlo 40-ti kilometrovou rychlostí a my jeli 20-ti kilometrovou, tak síla nárazu byla 60-ti kilometrová! Tím je naše tělo vymrštěno touto rychlostí (a délkou dráhy se rychlost zvyšuje!) a narazí do bodu 0. Takže je to stejné jako vypadnout z okna na beton! Navíc naše tělo naráží na nerovnosti, takže protitlak není rozložen na celou naší plochu, ale směřován jen na některé části, čímž se síla střetu v daném místě násobí. Ale toto lépe vysvětlí fyzik.

A pokud se bojíte, že vám pásy mohou ublížit v případě požáru vozidla, tak je zde univerzální rada: Kupte si řemeslnický nůž a dejte jej na přístupné místo, nejlépe někam k ruce a pásu. Nebudete-li moci pás odepnout, tak jej jednoduše přeříznete. Je to otázka 5-ti vteřin.

PRAVIDLO 2: CHRÁNIT SI NOHY

Nejčastěji je při nehodě ohrožena hlava a nohy. Pokud máte šanci náraz očekávat, tak jednoduše zvedněte nohy, nebo je přikrčte co nejvíce k sedačce. Tím se minimalizuje jejich sevření a hlavně zlomení. U řidičů nákladních aut a autobusů je to doslova nutnost, neb se nohy vyskytují v nechráněné zóně vozidla. U autobusu je výhoda, že před nárazem do velké překážky se dá uniknout z místa řidiče – zatažením ruční brzdy a pak úprkem do uličky. Samozřejmě, že tento manévr chce cvik! Kolikrát jsem si zkoušel, jak rychle se dá uniknout ze sedačky a ne vždy to šlo snadno. Záleží i na typu vozidla.

Znám kolegu, který střet autobusu s Tatrou přečkal bez většího zranění. Právě únik ho zachránil. Zatáhl ruční brzdu a nohy vymrštil stranou do uličky. Sám se sice dostal do sevření volantem k sedačce, ale nebylo tak velké, aby ho nějak vážně zranilo. Odřeniny, modřiny a pohmoždění vnitřností. To se dalo „rozchodit“. Kdyby nechal nohy na místě pedálů, tak by o ně určitě přišel, neb místo pedálů byla část Tatry.

U osobních vozidel je to podstatně složitější, ale není to nemožné!

PRAVIDLO 3: ZACHOVAT KLID

Snadno se řekne, ale těžko udělá. Šok a zmatek je u nehod nejčastějším jevem. Přesto se dá trénovat zachování klidu. Je škoda, že to neučí již v autoškole. Můj učitel říkával, „na paniku je čas vždy, ale na záchranu života ne“.

K tomuto pravidlu patří ještě jedno pravidlo: „Pokud je u nehody zraněný, nedívejte se mu do očí!“ To samé platí o mrtvém.

V očích se odráží naše JÁ a tak snadno přejmete jeho bolest a zoufalost.

Taktéž se snažte neposlouchat nářky. Chce to trénink, ale jde to. V mozku se musí sepnout mechanizmus vlastní obrany.

Znova podotýkám, že univerzální pravidlo neexistuje a naše povahy jsou různé. Pokud se psychicky připravíme na nepřipravitelné, tak se nám určitě podaří někomu zachránit život. Je jen škoda, že se toto ve školách neučí. Určitě by pomohlo, kdyby se více věnovalo prevenci a taktéž připravenosti. To, že nám ukáží jak se váže obvaz sice má smysl, ale je to jen malá část první pomoci…

Milan Müller | 26. 9. 2008 Pá 11.31 | Poznámky | 0 komentářů | 44x